Podpojištění nemovitosti je dle statistiky v ČR jevem u každého druhého, kdo vlastní nemovitost. Často se totiž stává, že pojistná smlouva se sjedná v době koupě nebo když si na to vlastník nemovitosti vzpomene a pravidelnost v kontrole správných pojistných částek se pak časem vytrácí. Tyto případy jsou každým rokem častější, už jen vzhledem k enormnímu růstu cen nemovitostí, materiálů i práce. 

V případě, kdy dojde k pojistné události, totiž pojišťovna zkoumá, jestli a případně o kolik % je nemovitost podpojištěna oproti současnému stavu a přesně o tolik % adekvátně pak pojišťovna krátí pojistné plnění. V mnoha případech se tak může jednat i o miliony. 

Příklad: P. Novák má už léta pojištěný svůj byt na 2 mil. Kč, ale vlivem růstu cen práce, materiálů atd. by měl mít dnes pojištěný byt na 4 mil. Kč. Dochází tak k podpojištění o 50%, tudíž pojišťovna bude krátit pojistné plnění také o 50% ze současné pojistné částky ve smlouvě, p. Novák tedy dostane při pojistné události maximálně 1 mil. Kč. 

Jsou zároveň situace, kdy je v pojistných smlouvách nastavena tzv. valorizace (indexace) pojistných částek. V takovém případě pak pojišťovna krácení pojistného plnění většinou neuplatňuje, jelikož informuje klienta každým rokem automaticky, o kolik % se navyšuje pojistná částka a tím i pojistné. 

Správná pojistná částka by pak měla být nastavena na tzv. reprodukční hodnotu, tzn. kolik bude stát vzhledem k cenám materiálů a práce znovu postavit nemovitost a uvést ji do původního stavu v případě fatální pojistné události. 

Češi mají dlouhodobě pojištěnou jen přibližně polovinu svých nemovitostí, což je ještě horší scénář, než podpojištěnost. Kvalitní a komplexní zabezpečení majetku přitom není pro člověka nijak likvidační, naopak se poměr cena/výkon stále zlepšuje. Úspora pár set korun ročně pak tedy nestojí za krácení pojistného plnění o stovky tisíc nebo pár milionů. O nepojištění majetku vůbec pak není třeba komentáře.